Siven americký (Salvelinus fontinalis)

Původ

Není u nás původním druhem. Jeho domovinou je Severní Amerika. Ve druhé polovině 19. století se začal vyvážet do různých zemí. K nám byl dovezen v roce 1885 z Německa. Poměrně rychle se v našich tocích a jezerech aklimatizoval.

Popis

Tělo má protáhlé, torpédovitého tvaru, ze stran zploštělé, podobné tělu pstruha obecného formy potoční. Hlava je velká, podlouhlá. Ústa jsou hluboce rozštěpená (daleko za zadní okraj oka) a hojně ozubená. Uvnitř jsou tmavě zbarvená. Ploténka radličné kosti má trojúhelníkovitý tvar a je ozubena, násadec je bez zubů. Šupiny jsou poměrně malé. Párové i nepárové ploutve má velikostně stejné jako pstruh obecný. Ocasní ploutev je vykrojená.

Zbarvení sivena je výrazné. Hřbet je olivově zelený s tmavým mramorováním boky mají světlejší - hnědozelenou barvu a břicho je žlutobílé, popř. s načervenalým nádechem. Na těle se nachází velké množství červených a bílých skvrn. První paprsek párových ploutví a řitní ploutve je bílý, za ním následuje jeden černý paprsek a ostatní plocha ploutví je načervenalá. Hřbetní a ocasní ploutev je tmavá. Tuková ploutev má šedou barvu.

Dorůstá do délky 30 až 40 cm a hmotnosti 0,5 až I kg. Výjimečně dosahuje délky 70 až 90 cm a hmotnosti 3 až 6 kg.

Meristické znaky: ploutevní vzorec je H III - V, 8 - 10, P I, 10 - 13, B I, 7 - 8, Ř III - V, 7 - 10, O 19. Šupinový vzorec je 27 - 32 (109 - 132), 32 - 52.

Výskyt

Vyhovují mu chladné, výše položené toky s čistou a kyslíkatou vodou. Snáší kyselejší vodu. Je schopen se přizpůsobit a přežívat v prostředí s pH pod 5. Nesnáší dlouhodobé oteplení vody a zvýšený obsah organických látek ve vodě. Na rozdíl od pstruha obecného nevyžaduje tolik úkrytů, a proto se může vysazovat i do regulovaných úseků toků.

Biologie

Zpočátku se živí drobnou vodní zvířenou, později larvami vodního hmyzu, menší míře také konzumuje měkkýše. V letním období požírá i suchozemský hmyz spadlý na hladinu. V dospělosti konzumuje i drobné ryby. Při nedostatku vhodné potravy u něj často dochází k zakrňování. Potravu přijímá v zimě. Velice dobře si zvyká na předkládaná krmiva, proto se hodí k intenzivnímu chovu.

V přirozeném prostředí roste poměrně pomalu. Ve vodách s dostatkem potravy dorůstá v 1. roce do délky 10 až 15 cm, ve 2. roce do délky 20 až 25 cm. V optimálních podmínkách intenzivních chovů roste rychleji.

Jikernačky pohlavně dospívají většinou ve 3. roce života. Mlíčáci ve 2. až 3. roce. V době výtěru má mlíčák výrazný svatební šat a sytě oranžově zbarvené břicho. Jikernačka má břicho objemnější, světle zbarvené. Močopohlavní otvor je oválný a těsně před výtěrem mírně vystouplý.

Vytírá se nejčastěji v listopadu a v prosinci v mělčích úsecích toků na tvrdém písčitém nebo štěrkovitém dně. Tře se v podobných podmínkách jako pstruh obecný. Proto také někdy dochází ke křížení pstruha a sivena. Kříženec se nazývá ryba tygrovitá a je neplodný. Pozná se podle nápadné, ostře ohraničené meandrovité kresby na hřbetě a bocích. Jikernačka uvolňuje 1 až 3 tis. jiker. Relativní plodnost činí 3,5 až 5 tis. kusů jiker. Jikry jsou žluté až žlutooranžové. Jejich průměrná velikost činí 4 mm. Inkubační doba je 500 až 520 d°.

Plůdek se po vykulení ukrývá mezi oblázky štěrku na dně toků. Po strávení asi 1/2 žloutkového váčku se začíná aktivněji pohybovat a jevit zájem o potravu. Zpočátku vyhledává klidnější partie toku a stinná místa.

Význam

Je žádanou, sportovními rybáři ceněnou lososovitou rybou. Hodí se pro zarybňování regulovaných úseků toků a jezer, v nichž z důvodu nedostatku vhodných úkrytů nepřežívá pstruh obecný. Má kvalitní, chutné maso. V poslední době k nám byly dovezeny některé populace sivena vhodné pro intenzivní výkrm.