Hlavatka obecná (Hucho hucho)

Popis

Má štíhlé, válcovité, v ocasní partii mírně zploštělé tělo. Hlava je dlouhá, shora částečně zploštělá. Ústa má velká, hluboce rozštěpená a bohatě ozubená. Radličná kost je krátká a široká. Ploténka radličné kosti má trojúhelníkovitý tvar a je opatřena jednou řadou zubů v počtu 5 až 7. Násadec je bezzubý. Šupiny jsou malé, uložené hluboko v kůži. Ploutve má poměrně velké. Ocasní ploutev bývá mírně vykrojená. Tuková ploutvička je značně velká, její základna je delší než polovina základny řitní ploutve.

Zbarvení hlavatky je dost proměnlivé. Závisí především na stáří ryb. Dospělé hlavatky mají hnědý hřbet s mírným zeleným odstínem. Boky jsou světlejší. Břicho je žlutobílé nebo stříbřitě bílé. Na hlavě, hřbetě a bocích se nachází černé nebo tmavě hnědé skvrny. Některé mají tvar písmene X, jiné jsou oválné nebo nepravidelného tvaru. Ploutve jsou popelavě žluté, na koncích s nádechem do hněda až červena. Tuková ploutvička je zlatohnědá.

Z našich lososovitých ryb dorůstá největší velikosti. Běžně dosahuje délky 50 až 80 cm a hmotnosti 3 až 8 kg. Jsou známé úlovky dosahující délky až 180 cm a hmotnosti 50 až 65 kg.

Meristické znaky: ploutevní vzorec je H III - V, 8 - 12, P I, 14 - 18, B I - II, 8 - 9, Ř IV - V, 7 - 10, O 19. Vzorec šupin činí 28 - 38 (115 - 160) 25 - 35.

Výskyt

U nás je původním druhem (v povodí Dunaje). V současné době se však vyskytuje poměrně vzácně, a to pouze v řece Bečvě, Dyji a ve Vranovské údolní nádrži. Vysazována byla rovněž do některých českých řek (Vltava, Otava). Vyloučen není ani únik z chovných zařízení.

Vyžaduje čistou, chladnou, kyslíkatou a dostatečně proudivou vodu. Vyhovují jí prostorné řeky s dostatkem hlubších míst a úkrytů. Je to ryba stanovištní. Stanoviště opouští pouze v době tření, popř. při zhoršení podmínek v dané lokalitě (např. pokles obsahu kyslíku způsobený výrazným zvýšením teploty vody) Po výtěru se vždy vrací na své původní stanoviště. Je citlivá na znečištění vody.

Biologie

Zpočátku se živí převážně bentosem, larvami a kuklami některých druhů hmyzu. Důležitou složkou potravy hlavatek je i suchozemský hmyz spadlý do vody, nebo poletující nízko nad hladinou. Starší jedinci se živí především rybami. Je velmi dravá, dochází u ní také ke kanibalismu. Potravu přijímá po celý rok, nejintenzivněji však na podzim a v zimě.

V podmínkách s dostatkem potravy roste hlavatka velice rychle. V 1. roce života dosahuje délky 15 až 25 cm, ve 2. roce 30 až 35 cm. V dalších letech při růstá ročně o 0,5 až 1,5 kg. Růst je intenzivní až do vysokého věku. Starší ryby často rostou rychleji než mladší.

Jikernačky pohlavně dospívají ve věku 5 až 6 let. Mlíčáci většinou dospívají ve 4. roce života. Pohlavní dimorfismus je nevýrazný a obě pohlaví se dají spolehlivě rozlišit pouze v době tření. Mlíčáci jsou v tomto období výrazněji zbarveni a mají na bocích a hřbetě hrubší a drsnější kůži.

Vytírá se od března do května při teplotě vody 6 až 12 °C. V předstěrovém období se ryby sdružují do hejn a vytahují proti proudu na vhodná místa. Po vyhledání příhodné lokality se hejno rozpadá. Jikernačka upravuje na písčitém nebo štěrkovitém dně v hloubce 60 až 80 cm výtěrové místo - trdliště o průměru 1 až 2 m. Vlastní výtěr je bouřlivý a trvá několik dnů. Jedna jikernačka uvolňuje až 12 tis. jiker. Relativní plodnost činí 1 až 1,5 tis. kusů jiker. Jikry jsou žlutooranžové až oranžové, mírně lepkavé. Průměrná velikost kolísá v rozmezí 5 až 6 mm. Inkubační doba jiker hlavatky činí 230 až 300 d°.

Po vykulení zůstává plůdek na dně, ukrytý ve štěrku. Tráví živiny ze žloutkového váčku. Pohybová aktivita je nízká. Po strávení asi 2/3 žloutkového váčku přechází na vnější výživu a začíná intenzivně shánět potravu.

Význam

Hlavatka je považována za nejcennější lososovitou rybu našich vod. Sportovní rybolov hlavatky poskytuje bohaté rybářské zážitky. Loví se na zvláštní povoleni. Úlovkem může být pouze jeden kus v roce. Hlavatka se také podílí na regulaci přemnožených druhů ryb v tocích.

© 2011 Všechna práva vyhrazena MO ČRS Praha 8 Kobylisy

Vytvořeno službou Webnode