Sice to vypadá dost složitě, ale stačí si to párkrát vyzkoušet a už to umíte.
Tuto montáž mě naučil můj přítel Jan Van Schendel, několikanásobný mistr Holandska a jeden z nejlepších a nejznámějších feederových legend, a řekl bych, že je nejpoužívanější všemi Holandskými závodníky, kterou využívají jak na vodách stojatých, tak na jejich kanálech. Před pár lety byl pozván jako host a V.I.P. osoba na jedno kolo Mistrovství republiky do Olomouce a mě se tenkrát podařilo náhodou vyhrát a udělat dvě jedničky, takže mi předával pohár a díky tomu jsme se dali do řeči a on mě zasvětil do několika svých nejoblíbenějších montáží. Pár let na to jsme se opět potkali, tentokrát v Praze na Vltavě, kde jsem dělal několika zahraničním závodníkům ukázku a opět všichni Belgičané chytali stejnou montáž. Mě se zalíbila, vyzkoušel jsem jí, a tak vás s ní seznámím.
Je úplně jedno, od jaké firmy použijete obratlík s karabinkou. Důležité je, aby byl kvalitní.
Její největší výhoda je v tom, že přesto, že je průběžná, tak v jistém smyslu funguje jako samosek, tedy po záběru ryba chvilku jede s háčkem a nástrahou, aniž by cítila nějaký odpor, až se zarazí o smyčku a tím si vlastně sama vpíchne háček do tlamy, aniž bychom museli nějak důrazně sekat. Kolikrát jen stačí zvednout prut. (velmi důležité je mít seřízenou brzdu navijáku). Její druhá výhoda je, že díky dvěma smyčkám se nemotá, a při náhozu menší smyčka odtlačuje návazec od kmenového vlasce v určitém úhlu a tím se nám návazec nemá šanci omotat kolem kmenového vlasce. Třetí výhoda, velmi důležitá, je, že při uchopení vlasce za konec a plnění krmítka vám nemůže ujet nikam daleko po vlasci, protože se zastaví ve smyčce. A čtvrtá výhoda je v její jednoduchosti. Prakticky uvážeme tři chirurgické dvojité uzly, vzniknou tři smyčky, do největší navlékneme nějaký obratlík s karabinkou a je hotovo.
Tato montáž se dá navázat dvěmi způsoby. První, kdy vážeme uzlíky od nejmenší smyčky do největší a druhý, kdy přeložíme vlasec, navlékneme na něj obratlík(karabinku) a vážeme smyčky z druhé strany.
Já si oblíbil první způsob.
Kmenový vlasec (úmyslně jsem použil tmavý, aby byl dobře vidět) přeložíme(délku přeložení podle velikosti smyček - plus minus 50 - 80cm a uděláme klasický dvojitý chirurgický uzel.
Spodní smyčka je nejmenší, zhruba plus minus 1cm a slouží k rychlé výměně návazcových vlasců, které se spojují pouhým protažením smyčka - smyčka.
Opět dvojitým uzlíkem uděláme druhou smyčku, tentokrát zhruba 2-5cm.
Tato smyčka je velmi důležitá, protože odtahuje návazec a brání mu v zamotávání.
Nesmíme zapomenout navléknout na vlasec obratlík(průjezd, karabinku...)
a opět uděláme dvojitý uzel. Touto třetí smyčkou projíždí obratlík(karabinka, průjezd), na kterém je nacvaknuté krmítko(zátěž) a zarazí se na obou stranách o uzlík. Délka této smyčky je mezi 10 - 30 cm (podle proudu a hloubky), dobré je si to vyzkoušet. Čím je smyčka delší, tím má sice ryba delší dráhu pro záběr, ale na druhou stranu ucítí po určité době odpor a má šanci nástrahu vyplivnout. Na každé vodě to funguje jinak, opravdu je potřeba si to vyzkoušet, moc krátká je špatně, moc dlouhá je taky špatně. Mě se nejvíce osvědčilo těch doporučených plus minus 30cm, zkracuji pouze na stojatých vodách, nebo v hodně čisté vodě, nebo když ryby berou velmi jemně.
Návazcový materiál používáme pokud možno alespoň o stupeň s menší nosností, než je kmenový vlasec, například na kmen 18 vážeme dolů 16,14,12, na kmen 16 vážeme dolů 14,12,10 atd. Délka návazce se řídí hloubkou, proudem a rybou, na jakou líčíme, optimální je mezi 10 až 50 cm.Velmi důležité je si to odzkoušet, háčky používáme podle nástrah. Malé a tenké na červy a patentky, střední na housku a kukuřici....ale vždy ostré.
Díky karabince můžeme velmi rychle vyměnit krmítko za jinou zátěž, nebo ho zvětšit, zmenšit,zlehčit....
